Ráno jsme vstali zvesela:
…a pokračovali posnídat k místu, které protíná nejznámější islandský trek Skogafoss-Landmannalaugar. Sedli jsme si k mostu, jedli Skyr a mazali si máslo na chleby/polystyren a sledovali chodce, různého věku, různého vybavení. Stejně nej byla ta rodinka s dvěma malými kluky, tak osm a deset let :-)
V plánu dne byly tipy od Siggiho – kráterové jezírko, vodopády a jezero
Ráno Rosťa zajel do města pro filtr, já jsem šla s ostatními dojit. Venku mezitím, navzdory předpovědi, začalo hustě pršet. Island.
Ale když Rosťa přijel zpátky, už byla obloha jen v mnoha odstínech šedi, mlha se pomalu zvedala… a to nejdůležitější: Rosťa přijel s filtrem! A tentokrát tím správným.
Vyslechli jsme si všechny tipy, kam jet, slíbili, že o sobě dáme vědět (sami do hor!!) a vyrazili po
Auto jsme měli, ale protože už je to stařeček, co pamatuje nějakou tu zimu, k tomu i to islandské léto, a hlavně pamatuje osm předchozích majitelů, bylo třeba ho dát trochu do pořádku. Rosťa zvládl s taťkou na telefonu odvzdušnit brzdy, bylo ale třeba taky vyměnit olej. Rosťa se snažil někde na islandském e-shopu najít filtr, ale správnou velikost nikde neměli. Tak jsme navštívili místní autoservis.
Začít musím hlavním aktérem celého dnešního příspěvku: Dostal jméno Rákosníček, je tmavě zelený, nebojí se vody, má čtyři kola a dokáže jimi pořádně zabrat – je to Nissan Terrano, šestnáct let starý, zkušený vůz, lehce narezlý, ale to je prostě Island a to jeho počasí :-)
Rosťa se rozhodl koupit auto, jen co nám na účtu přistála první výplata. Já jsem ho v jeho snaze podporovala spíš tiše a
…a lávové pole
Před pár dny se konečně otevřela cesta na Laki.
Předtím průjezdu bránil sníh z letošní extrémní zimy. Většina cest do vnitrozemí Islandu se otevírala s měsíčním zpožděním a dokonce kolovaly i zvěsti, že se letos některé cesty vůbec neotevřou. Že tak nějak přejdou ze zimy rovnou do zimy. Léto se někde zapomnělo, červen zaspal, červenec přehlédl Island na seznamu… a my teď jen
…aneb: Over the fence and far away
Byla nebyla jedna louka, na té louce se zelenala pohnojená travička a bělal domeček. Ale nebyl to obyčejný domeček – vypadal trochu jako velký mrazák a protože byl sestaven z přepravních kontejnerů, říkalo se mu Container. A v tom domečku žili čtyři dobří lidé…
Takhle začíná další část pohádky – malovaná trochu jako Ladovy obrázky.
Začala nám nová islandská
„Jaké jsou vaše plány na poslední víkend?“ vyzvídala Monika. Protože jsme předtím mluvili o tom, že bychom si rádi udělali ještě nějaký výlet, než začneme pracovat.
„Nakonec asi žádné,“ pokrčila jsem rameny. Na farmě nám bylo tak dobře, že se nám vůbec nechtělo na zaběhané rutině měnit nic, dokud to není nezbytné. Navíc jsem slíbila Louise, že jí půjčím spacák. Její plán totiž byl potkat se v sobotu
Náš pobyt na farmě, náš první islandský domov, procházky po prvním známém kousku téhle země, dojení a návštěvy ovčína – to všechno skončilo.
Na konci května jsme dali sbohem našemu působení na farmě Snaebýli. Byly to kouzelné dva měsíce, plné parádních zážitků!
Děkuji za ně!
Když jsem loňského roku, Silvestrovskou noc, těsně před půlnocí, s teplotou a šílenou rýmou, byla místo na horách v
Od posledního příspěvku roztálo hodně sněhu, rozkvetly první květiny a na vydatně pohnojených loukách se začala zelenat tráva. Což vůbec neznamená, že zima opustila Island. Dnes ráno (6.2.) padalo něco mezi deštěm a sněhem. Dívali jsme se na to přes okno pokoje hotelu Geirland…
Ano, hodně se toho změnilo. Ale popořádku: Za naše dlouhé mlčení mohou jehňátka. Nečekejte žádný thriller, i když krve bylo
Začnu od konce, začnu dneškem:
Těsně před desátou zapadlo slunce – tam, kde jsme ještě před měsícem touhle dobou vídali polární záři, teď vídáme tohle:
A jaké jsou naše další vyhlídky?
Pokud šlo o to, kde naší cestu začít, Island byl prostě bez diskuzí. Ale kam pokračovat? Svět je veliký, plný možností. Wokraway nám ukázalo úplně jiný způsob cestování, protože síť farem a dalších míst, nabízejících