„Jaké jsou vaše plány na poslední víkend?“ vyzvídala Monika. Protože jsme předtím mluvili o tom, že bychom si rádi udělali ještě nějaký výlet, než začneme pracovat.
„Nakonec asi žádné,“ pokrčila jsem rameny. Na farmě nám bylo tak dobře, že se nám vůbec nechtělo na zaběhané rutině měnit nic, dokud to není nezbytné. Navíc jsem slíbila Louise, že jí půjčím spacák. Její plán totiž byl potkat se v sobotu v Reykjavíku s Adriánem a jet společně na západní fjordy.
„Možná byste ale přece jenom mohli… ukazovala jsem včera Rosťovi jeden vodopád…“
A pak pokračovala – že se se Siggim domlouvali, že by nám rádi za naši pomoc na farmě dopřáli odměnu, že nám chtějí půjčit auto a doporučit nějaká místa. Fotky toho vodopádu jsem viděla ráno a vypadalo to neskutečně lákavě!
To je super, říkali jsme si. Takhle bychom totiž mohli odvézt Louisu do Reykjavíku, po cestě se ještě někde zastavit, večer my dva popojet někam k vodopádu, přespat venku, anebo v autě, další den se všichni potkat, společně si užít den a zvládnout jednu noc venku (v autě) a místo chybějícího spacáku použít deku… Brandon, když to slyšel, byl samozřejmě taky nadšený a šel vyzvídat na Monice, jestli by mohl jet s námi taky.
Monika souhlasila, ale zároveň trvala na tom, že já a Rosťa musíme první noc strávit v hotelu, protože nám ho chtějí se Siggim zaplatit. Takže jsme byli povinně vysláni na romantický víkend.
„Pak se klidně potkejte a spěte si, kde chcete,“ zněly další pokyny. Nicméně o den později, asi když si Monika představila, jak spíme někde v autě (a navíc ráno viděla na facebooku zasněžené fotky západních fjordů), nám oznámila, že druhou noc budeme povinně spát ve stejném hotelu všichni.
V pátek jsme šli ještě naposled (v tomto složení) dojit, rozloučili se s farmou a za nádherného počasí vyrazili směr Vík. Zastavili jsme se na našem již známém místě Dyrhólaey, kousek od Víku, kde jsme vyhlíželi papuchalky (nic)
…pak u splazu ledovce Mýrdalsjökull
…a mířili k hlavními cíliu dne: Geysiru. Protože přece není možné, aby Louisa odjela z Islandu a neviděla gejzír!
Do hotelu jsme dojeli skoro o půlnoci, ale naštěstí měli recepci non-stop. Cestu lemovaly nádherné výhledy:
… a večer jsme ještě skočili do horkého jezírka hned za hotelem.
Foss hotel byl ve „městě“ Reykholt. Když nám Monika chtěla ukázat fotky Reykholtu, divila se, že na nich je vždy jenom kostel, ale nikdy nic z „města“. Když jsme dojeli, pochopili jsme. City of Reykholt se skládá z komplexu hotelu Foss, ze starého a nového kostela, benzínové stanice, skleníků na jahody a… to je tak asi vše :-) Posuďte sami:
Ráno jsme si dopřáli hotelovou snídani v obřím poloprázdném sále a vydali se pomalu na cestu směrem do Borgarnes, kde jsme se po poledni měli potkat se zbytkem skupiny.
Začali jsme u těchto pramenů, které nesou jméno Deildartunguhver a jsou největším zřídlem horké vody na Islandu a zároveň v celé Evropě.
Za vteřinu vychrlí 180 litrů vody o teplotě 97°C. Voda je rozváděna potrubím do okolních města a sahá až do vzdálenosti 64 km, do města Akranes, kde má stále 80°C.
My ji měli na hotelu a její libá, vajíčková vůně, se nesla po sprše celým pokojem :-)
Pro další cestu Rosťa volil ty nejhorší F-kové cesty, ale výhodou bylo, že jsme byli zcela sami. Přece jenom, na Islandu už začala sezóna a na všech turistických atrakcích jsme potkávali davy lidí. Přesto jsme jim ale, stejně jako všichni návštěvníci Islandu, nedokázali odolat. Ale mnohem krásnější pocity si odnáším z míst, která možná nejsou ničím nej, ale která jsou tichá, neupravená mostky a chodníčky, zachovávající si své kouzlo svobodné krajiny.
(Zkuste ovšem po několika měsících na Islandu doma říct, že jste neviděli Geysir ;-)
I když – i na mostky a schody došlo…
…a na rybí přechody ;-)
V Brogarnes se změnilo počasí a chvíli i docela intenzivně pršelo. Přehodili jsme věci z malého auta, kterým přijeli Adrián, Louisa a Brandon, do velkého, nakoupili zásoby na večer ve Vinbudinu a vyrazili k prvnímu cíli – horkému prameni!
A tentokrát to byla trefa do černého: voda byla opravdu horká, přes čtyřicet stupňů, a navíc jsme tam byli zcela sami, celé dvě hodiny! (I když je pravda, že dvakrát přijelo jiné auto, ale vždy zase odjelo… Těžko říct proč :-)
Omlazení na těle i na duši jsme naskákali zpět do auta a vyjeli na dlouhý auto-výlet po západním výběžku Islandu.
Do hotelu jsme se vrátili značně unavení někdy v jednu ráno. Ale to nám nebránilo v tom naskákat znovu do horkého jezírka a otevřít naše zásoby. Věřte nevěřte, ve vodě mající čtyřicet stupňů se dá opít i ze tří deci vína :-)
Ráno po luxusní snídani jsme konečně jeli na vodopád Hraunfossar. Ve skutečnosti je mnohem menší, než působí na fotkách. Ale to mu neubírá na kráse. Tvoří ho mnoho silných pramenů, které v délce skoro jednoho kilometru tryskají z pod vrstvy lávy a padají do řeky Hvíta.
Pak jsme chvíli bloudili v lese…
Bohužel čas nešel natahovat a museli jsme se začít vracet. Rozloučili jsme se před hotelem…
a už jenom s Brandonem vyjeli směr Thingvellir…
a Gullfoss…
A jak jezdí okouknout Gullfoss místní? ;-)
Skoro hodinu po půlnoci jsme zalehli do hotelového pokoje číslo jedna, protože náš „kontejner“, který se měl stát naším novým domovem, ještě nebyl připraven. Takže jsme pořád byli tak trochu hosté v hotelu… i když jsme už zároveň byli staff. Ráno v devět nás čekal první den housekeepingu. A to už je zase jiný příběh :-)
P.S. Více fotek z cesty na západ: klikni :-)