…aneb: Over the fence and far away
Byla nebyla jedna louka, na té louce se zelenala pohnojená travička a bělal domeček. Ale nebyl to obyčejný domeček – vypadal trochu jako velký mrazák a protože byl sestaven z přepravních kontejnerů, říkalo se mu Container. A v tom domečku žili čtyři dobří lidé…
Takhle začíná další část pohádky – malovaná trochu jako Ladovy obrázky.
Začala nám nová islandská etapa – z farmy jsme se přesunuli do nížin, kousek od soutoku několika obřích řek, kousek od toho cancouru moře, co vypadá, jako by se tady Island trochu natrhnul, kousek od města (protože vesnice by znělo divně) Kirkjubaejarklaustur – a tentokrát skutečně kousek, co by kamenem dohodil, anebo za půl hodiny došel.
Hotel Geirland leží pod velkými útesy, v širokém konci údolí říčky, padající kousek za hotelem z více než padesátimetrového srázu, jak už to tady na Islandu bývá. Nikdo se nad tím nepozastaví, nepostaví ceduli, neoznačí cestu, ani dokonce nepojmenuje tuhle přírodní nádheru. A tak zůstává utajena, schovaná za zákrutou, jenom pro ty, co nejsou líní nakouknout.
Skalní stěny jsou tam tvořené z velké části sloupcovitým čedičem, naklánějí se nad údolí… a človíček je maličký, pocit je to trochu jako v katedrále.
V ústí rokliny je malinký domeček, dřívější vodní elektrárna, prý snad jedna z prvních na Islandu. Dneska je z ní svého typu muzeum – člověk otevře dveře a najde tam několik tabulí s fotkami a textem v Islandštině. Turisti sem totiž nechodí.
Kolem hotelu Geirland si pobíhají ovce a koně – hotel Geirland patří do sítě „Icelandic farm holidays“ (Pravá farmařina to byla hlavně v ten den, kdy se hnojilo pole… ani Fresh Glacier air freshener vystříkaný po všech pokojích nepomohl :).
Ovce si to štrádují nejen za plotem, ale taky přímo mezi hotelovými budovami, a občas se spolu s jehňaty vystavují za okny hotelové restaurace tak okatě, že to má vliv na poměr objednaného jehněčího a ryb.
A jak jsme se sem vlastně dostali?
Za všechno může Fjóla (děkujeme :)). Sama tady pracuje už od loňského roku a když jsme tak jednou po cestě z Jökulsárlónu zpět na farmu, v dávných březnových dobách, probírali islandské ceny a české platy, došli jsme k tomu, že by se mohla svého šéfa zeptat, jestli by pro nás náhodou neměl na léto místo (abychom si s ní příště ten hamburger za více než dvě stovky mohli dát :)
Po krátké odmlce, po pár poslaných mailech, vytvořených životopisech a dvou schůzkách jsme měli podepsanou smlouvu a zažádáno o kennitalu – islandské identifikační číslo, a také o trvalý pobyt na Islandu.
Vypadá to snadně – a ono to celkem snadné bylo, až na formuláře… ale já jsem nikdy nebyla úřednický typ (a ani práce na AOPK mě nezměnila ;-))
Co na hotelu děláme? Ano, naši milí rodiče, z vašich dětí se stali úspěšní uklízeči a umývači nádobí. Nicméně můj botanický zájem neumřel, na Islandu už se to kytkatí. (I když možná jen tady v nížinách, viz nezapomenutelná Moničina věta: „Icelandic summer: 13th of June and the tree is still dead.“)
Ale tady dole je jaro, vrby a břízy mají svěže zelené listy, dryádky a tučnice jsou v plném květu, taky silenka bezlodyžná (islandsky s úžasným názvem: Lambagrass – jehněčí tráva), a dokonce i Fjólu (tedy islandsky Violu – fialku) jsem tady viděla.
Odbočila jsem: Co je tady naše práce? Zase uklízíme po někom (a naštěstí ne vždy je to dobytek) – každé ráno hezky vyklidit pokoje, převléct postele, vyčistit koupelny, setřít prach a drobky, doplnit chybějící skleničky, kávičky, ručníky, mýdla… vytřít, vysát, zamknout. No a večer, přibližně obden, stojíme střídavě u myčky a u dřezu a občas se nachomýtnem (ale opravdu jen jako „hoď na vrch papričku“) k přípravě jídla.
Mezitím se touláme po okolí, což stojí za to:
A v prvních i druhých dvou volných dnech jsme jeli na návštěvu domů, tedy na farmu ;-)
Nepracujeme tu samozřejmě sami, je nás tu celkem třináct z různých zemí. A pokecáme si konečně i česky :) A máme tu dokonce nejsilnější zastoupení: Česko – 5, Rumunsko – 3, Polsko – 2, Litva – 1, Island – 1 a Brazílie – 1.
Ale Patricia z Rumunska žila nějaký čas v Českém Těšíně a česky trochu rozumí, takže se vlastně skoro počítá k nám :)
A proč má příspěvek ve svém aneb ono „over the fense…“ Protože on náš kontejner leží ze všech stran za plotem (ale naštěstí to není za „devatero ploty“, jen za jedním) – takže každé ráno skáčeme přes elektrický plot, abychom se dostali do práce. A když chceme jít k řece, či do „města“ skáčeme přes plot z ostnatého drátu.
Ale máme internet, varnou konvici i ledničku, co více si přát?