…aneb: Over the fence and far away
Byla nebyla jedna louka, na té louce se zelenala pohnojená travička a bělal domeček. Ale nebyl to obyčejný domeček – vypadal trochu jako velký mrazák a protože byl sestaven z přepravních kontejnerů, říkalo se mu Container. A v tom domečku žili čtyři dobří lidé…
Takhle začíná další část pohádky – malovaná trochu jako Ladovy obrázky.
Začala nám nová islandská
„Jaké jsou vaše plány na poslední víkend?“ vyzvídala Monika. Protože jsme předtím mluvili o tom, že bychom si rádi udělali ještě nějaký výlet, než začneme pracovat.
„Nakonec asi žádné,“ pokrčila jsem rameny. Na farmě nám bylo tak dobře, že se nám vůbec nechtělo na zaběhané rutině měnit nic, dokud to není nezbytné. Navíc jsem slíbila Louise, že jí půjčím spacák. Její plán totiž byl potkat se v sobotu
Náš pobyt na farmě, náš první islandský domov, procházky po prvním známém kousku téhle země, dojení a návštěvy ovčína – to všechno skončilo.
Na konci května jsme dali sbohem našemu působení na farmě Snaebýli. Byly to kouzelné dva měsíce, plné parádních zážitků!
Děkuji za ně!
Když jsem loňského roku, Silvestrovskou noc, těsně před půlnocí, s teplotou a šílenou rýmou, byla místo na horách v
Od posledního příspěvku roztálo hodně sněhu, rozkvetly první květiny a na vydatně pohnojených loukách se začala zelenat tráva. Což vůbec neznamená, že zima opustila Island. Dnes ráno (6.2.) padalo něco mezi deštěm a sněhem. Dívali jsme se na to přes okno pokoje hotelu Geirland…
Ano, hodně se toho změnilo. Ale popořádku: Za naše dlouhé mlčení mohou jehňátka. Nečekejte žádný thriller, i když krve bylo
Začnu od konce, začnu dneškem:
Těsně před desátou zapadlo slunce – tam, kde jsme ještě před měsícem touhle dobou vídali polární záři, teď vídáme tohle:
A jaké jsou naše další vyhlídky?
Pokud šlo o to, kde naší cestu začít, Island byl prostě bez diskuzí. Ale kam pokračovat? Svět je veliký, plný možností. Wokraway nám ukázalo úplně jiný způsob cestování, protože síť farem a dalších míst, nabízejících
V malém baráčku na farmě „na konci cesty“ (ale jenom v zimě, v létě je to farma „na cestě do hor“ :-) se udály další malé velké změny.
Přibyl další zvířecí obyvatel – králík.
To totiž bylo… Ne, tahle věta se moc opakuje. Takže jinak: To byl takhle jeden dlouhý večer, se sluncem natahujícím paprsky od severního obzoru, bojujícím s tmou, kterou se už brzo nenechá úplně vytlačit z oblohy. Ovšem tento
Na farmě Snaebýli jdou dny za sebou dosti poklidně. Jenom počasí se mění v rychlém sledu – sněhu ubylo tak o půl metru, ale teď už se znovu kupí a padá z nebe v obřích vločkách.
Ostatní změny probíhají tak nějak mimochodem – protože základní časové body dne jsou jasné – ranní a večerní dojení. To se nemění, ať je třeba velikonoční pondělí.
Největší změnou od minulého týdne je asi to, že se nám
Včera měl Rosťa narozeniny, tak je čas napsat další článek, jako dárek :-)
Ještě pořád se uklízí po oslavě. V obýváku i v televizní místnosti jsou ještě stoly a židle, v ledničce zbytky dortů. Nikdy jsem neviděla tolik dortů a „cakes“ na jednom stole. A nikdy jsem nejedla nic tak sladkého
jako ten
Konečně uzrál čas napsat další příspěvek.
Venku chumelí jako o život. Sigi na to ráno koukal z okna a mračil se. Protože loni touhle dobou už tu sníh nebyl. Ale zase, říkal, si pamatuje z dětství zimy, kdy byl kotel sněhu ještě i na konci dubna. Jenže to už se rodí jehňata a je ideální mít už ostatní ovce venku…
Zatím jsou ale jehňata, kromě oněch tří, v lůnech. A naše práce je tudíž dennodenně v
Jak to chodí na farmě?
Ráno zvoní budík těsně před sedmou. Čekala jsem dojení někdy od pěti, takže spokojenost s tímto časem je maximální. Vstanem, oblečem na sebe kravínem voňavé věci, dáme si ještě první ranní kafe (to se tady pije v podstatě pořád:), navlečeme na sebe druhou vrstvu oblečení – pracovní mundúr a gumáky a vyrážíme do kravína. Tam nás čeká cca 40 krav, které mají vemena plná mlíka.