Naše cesta na Island začala přesně v 4:25 18. 3. 2015, kdy odjížděl vlak směr Praha. Ale začala samozřejmě mnohem dříve, nejprve obecně, někdy před více než rokem, kdy jsme se s Rosťou bavili o tom, že by rád někam do světa na delší dobu, než umožňuje dovolená. Připustila jsem tu možnost s tím, že to ale musí být na konci zimy, abych mohla skončit v práci v období, kdy tím napáchám co nejméně škod.
stonefish
Hurááá do světa
Konečně jsme bez práce a bydlení. Jako lehce bohatší bezdomovci vykračujeme vstříc světu :)
Create your own visited countries map or check out the JavaScript Charts.
Dotknout se Indie X – maturita z cestování po Bombaji
Ráno jsme se probudili do našeho posledního dne v Indii. Čekala nás Bombaj. Tedy to nejhorší z Indie, co jsme okusili hned na začátek – a měli si užít i na konec. Vlak projížděl pomalu slumy, které smáčel déšť. Že by nás monzuny přece jenom dostihly, když si nás i v Manali nakonec našlo slunce?
Dotknout se Indie IX – z hor do horkých nížin
Při nastupování do autobusu jsme vzbudili velký zájem a téměř jásot našich spolucestujících.
Naše místa byla úplně vzadu – a jak si Rosťa několikrát postěžoval, zcela nejhorší. Náš bus byl tzv. semi sleeper – sedačky byly veliké, poměrně měkké, a všechny, kromě našich, měly podložku pod nohy. Ale aspoň deku jsme dostali všichni. A taky klimatizace fungovala. Což jsme ocenili o kus jižněji
Dotknout se Indie VIII – botanické zajímavosti Manali
Do Manali jsme dojeli už skoro za tmy – a taky za lehkého deště. Dostali jsme se do monzunové oblasti – asi už opravdu.
Na autobus se okamžitě vrhli natěšení taxikáři a naháněči hotelů, kteří nás málem nenechali ani vystoupit.
Ale my se nedali – od Češek z Lehu jsme měli tip na guesthouse: The Orchard guesthouse. A když si za tím Rosťa stál, nakonec se odněkud z davu vynořil
Dotknout se Indie VII – Leh-Manali Highway
Nasedli jsme a těšili se, že si těch pár hodin do svítání ještě zdřímneme. Ale to už se autobus rozjel po rozbité asflatce vpřed. Ve vteřině jsem byla zcela vzhůru – rychlost, kterou se hnal do tmy a do zatáček, byla šílená.
Naštěstí po nějakém čase dojel k serpentinám stoupajícím do sedla Tanglang La. Motor se začal trochu zakuckávat a srázy po tmě nebylo ještě vidět.
Dotknout se Indie VI – cestou necestou zpět do Karu
Ráno nás opět přivítalo slunce.
V poklidu jsme posnídali, sbalili věci a vyrazili údolím směrem do sedla. Tentokrát jsme nepotkávali téměř nikoho, pouze místního pána, co právě vyhnal jaky…
…a jedny koně, kteří následovali turisty, co jsme je viděli vycházet ráno asi tak hodinu před námi. Himálaje tak patřily jenom nám.
Dotknout se Indie V – Gongmaru La
Ráno jsme se pokusili vstát brzo. Stan jsme nechali stát a v něm zůstala i většina věcí, takže jsme mohli vyrazit na lehko. Plán dne byl jasný – vyjít do sedla Gongmaru La, ve výšce necelých 5 300 m n. m., najít kešku (protože zatím bylo skóre na Indii stále nula), vyfotit se a běžet zpět, sbalit věci a stan a podle času jít ještě případně dál.
Cesta nahoru byla lemována krásnými pohledy,
Dotknout se Indie IV – vzhůru do hor
Ráno jsme si ještě naposled dali čaj v našem Julay guesthousu, rozloučili se s milou paní domácí a vyrazili (lehce se zpožděním) na autobusák.
Naštěstí se ukázalo, že jsme věřili správně – a autobus skutečně jel. Stačilo jenom hodit batohy na střechu a zaujmout poslední volná místa.
To, co nastalo po rozjezdu, bylo neuvěřitelné. Velká část cestujících
Dotknout se Indie III – mezi vysokými sedly, na břehu Indu
Přistání v Lehu bylo tvrdší, než normálně přistání bývají. Není se čemu divit, když do údolí Indu, mezi pěti a šestitisícové vrcholky, dosedá boeing. Já jsem spala, takže se mnou trhl až náraz na zem. Ti, co byli vzhůru, trnuli při krouživých manévrech blízko skalních stěn a následném rychlém klesání k přistávací dráze.
Čekali jsme na autobusek, který nás měl odvést těch pár desítek metrů