Jen co zatmění dosáhlo svého vrcholu a srpek slunce se přestěhoval více napravo, naskákali jsme zpátky do auta, protože byla dost kosa.
Kluci nás zavezli zpět na silnici, kde se s námi rozloučili. A my se vydali opět na stop, ovšem tentokrát zcela v klidu, protože času bylo plno, sluce svítilo a už nebyla ani taková zima… a krajina okolo byla nádherná, takže mi vůbec nevadilo jít pomalu pěšky podél
Zatmění slunce
Ráno zvonil budík v 4:55 a někteří naši spolubydlící ještě nespali. My se ale rychle sbalili, protože přesně v 5:15 nás čekal před dveřmi náš taxík. Jón totiž ochotně souhlasil s tím, že nás vyzvedne přímo u hostelu.
Naložil do kufru naše batohy a vyjeli jsme do prázdných ulic města. A na co jsem hned koukala: na obloze byly vidět hvězdy. Že by přece jenom mohlo vyjít zatmění?
Za chvíli jsme ale
Island: věřte, nevěřte :-)
Občas se toho stane za den tolik, že to mysl nestíhá pojmout a má pocit, že uběhlo dní minimálně několik. Na letišti se toho už moc stát nestihlo. Kromě toho, že jsme stáli v různě dlouhých frontách na check in, osobní prohlídku a nástup do letadla. Akorát musím podotknout, že jsme byli opět šťastlivci, protože navzdory tomu, co jsme pak slyšeli, prošli naše velké batohy přísným poměřováním váhy a
Reportáž z letiště Schönefeld
Berlín.
…Ještě předtím jsme ale projeli Drážďany a ten krátký pohled přes okno, na okamžik odtržený od časopisu, byl dechberoucí. Centrum Drážďan.
Vzpomínám si na Jatka č. 5. Asi jsem ve vážnější náladě než obvykle, ale říkám si: tak tohle město leželo v troskách a v těch troskách ležela těla tisíců žen a dětí.
Pak ale tahle vzpomínka přejde, město se změní na normální velké město, za okny začne
Den první: Na cestě do Berlína
Co přijde do třetice? Brzdění, že lítaly věci (a i Rosťa si radši zapnul bezpečností pás), pak odpadlý kus náklaďáku, který náš autobus ladně přeskočil v dálniční rychlosti…
Do třetice už ale, jestli něco, tak určitě dobrého.
Jsou čtyři hodiny, venku ještě svítí slunce a je docela vysoko. Celý den už bylo nádherně teplo, chvílemi skoro na tričko (zvláště pak uvnitř nákupního centra :)
Ráno se
ICELAND 2015
Naše cesta na Island začala přesně v 4:25 18. 3. 2015, kdy odjížděl vlak směr Praha. Ale začala samozřejmě mnohem dříve, nejprve obecně, někdy před více než rokem, kdy jsme se s Rosťou bavili o tom, že by rád někam do světa na delší dobu, než umožňuje dovolená. Připustila jsem tu možnost s tím, že to ale musí být na konci zimy, abych mohla skončit v práci v období, kdy tím napáchám co nejméně škod.
Hurááá do světa
Konečně jsme bez práce a bydlení. Jako lehce bohatší bezdomovci vykračujeme vstříc světu :)