Nasedli jsme a těšili se, že si těch pár hodin do svítání ještě zdřímneme. Ale to už se autobus rozjel po rozbité asflatce vpřed. Ve vteřině jsem byla zcela vzhůru – rychlost, kterou se hnal do tmy a do zatáček, byla šílená.
Naštěstí po nějakém čase dojel k serpentinám stoupajícím do sedla Tanglang La. Motor se začal trochu zakuckávat a srázy po tmě nebylo ještě vidět.
